MAKI//RE:AL

MAKI://REAL 

Poslední dobou stojím víc na druhé straně sítě.
Skrz Makej s Maki, mentoring i koučink mladých hráčů.
A čím víc do té role vstupuju, tím víc otázek v sobě mám.
Například: Co to vlastně znamená “být dobrý trenér”?

A teď pominu znalosti, know-how nebo jakoukoliv odbornost.

Je to o důvěře.
O tom, jak moc je hráč ochotný nechat se vést.
A hlavně o té nejtěžší trenérské disciplíně: posouvat hráče ven z komfortní zóny, ale nezlomit ho.
Tlačit, ale ne přetlačit.

Každý trenér je jiný. Má svoji filozofii, přístup a metody.
A stejně tak je jiný i každý hráč.

Někdo potřebuje den co den kopat do zadku.
Chce výsledky, úspěchy, medaile, ale už ne tolik ten „prudící“ proces, který k nim vede.

Paradox je, že právě ti vyspělejší hráči to často sami vědí.
Vědí, že by bez takového trenéra zpohodlněli.
A proto si ho chvíli nosí na rukou, za to, kam je dostal.
Ale i tak se jim to každodenní popohánění jednoho dne prostě přejí.

A právě tam leží ta nevděčnost trenérské role.
Hráč to chce a potřebuje, dokud to už neunese.

Jiný hráč má naopak tah na bránu v sobě a trenéra potřebuje spíš jako klidnou kotvu.
Někoho, kdo drží směr, když přijdou krize nebo pochybnosti.

Ať už tak nebo tak, jedno je jisté: všichni vrcholoví sportovci chtějí růst.
A růst bolí.
Komfortní zóna je pohodlná, ale žádný posun se v ní nekoná. To je známá věc.

Trenér je ten, koho si platíme, aby nás z ní vytahoval a posouval dál.
Nutno ale zmínit, že to často bolí obě strany. Trenér nese odpovědnost za cizí sen. A to je někdy těžší než makat sám na sobě.

Můj dlouholetý trenér říkal:
Trenér je jako běžecké boty.
Když padnou, můžou tě donést k vrcholu.
Když nesedí, spíš tě zraní.
A ani ty nejlepší boty neudělají z průměrného běžce šampiona.

A možná právě tady je i odpověď na otázku z úvodu:
Co to vlastně znamená být dobrý trenér?

Jasně, existují trenéři, kteří nemají odbornost nebo nejsou připravení vést.
Ale ve chvíli, kdy se bavíme o těch, co tu kvalitu mají, tak tam neexistuje univerzální recept na “dobrého trenéra”.
Není to o tom, že by jeden byl špatný a druhý skvělý.
Je to o tom, jestli si s hráčem sednou. Jestli tam je match.

Trenérství je vztah, ne definice.
A vztahy mají svůj čas.
Neexistuje “nejlepší trenér”.
Existuje jen ten, který je nejlepší pro tebe, právě teď.
Až do chvíle, kdy přijde čas jít dál.